Prohlášení
Jak vnímáme člověka, jeho minulost a to, kým jsme v Kristu aneb
VĚROUKA JISTOTY
1. Pohled na stvoření a život člověka v původním Božím záměru
a) Bůh stvořil člověka jako celek. Člověk je funkční jednota nehmotné a hmotné podstaty (duch, duše, tělo). Má odpovědnost za činění osobních rozhodnutí a vyjadřuje sám sebe pomocí tří výroků: já chci, myslím, cítím. Vše je korunováno vědomím a schopností se svobodně a tvořivě v lidském těle vyjadřovat ve vůli, intelektu a emocích. Bůh toto stvoření považoval za dobré. Člověk je podobný Bohu, ale není stejný jako Bůh.
Genesis 1,26
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
Genesis 1,27
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Žalm 8,5
Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
b) Člověk při stvoření žil v souladu s Bohem, jeho srdce jej řídilo v souladu s Boží vůlí. Co chtěl, jak myslel i jak cítil, bylo v jednotě a souladu s Bohem. Byl to svobodný život v Božím plánu.
c) Domníváme se, že základem celého žití člověka je srdce. Takto o tom mluví Bible:
Přísloví 4,23
Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
d) Adam s Evou dostali od svého Stvořitele schopnost rozhodovat se, jednat samostatně – proto se mohli rozhodnout pro cestu, kterou Bůh zapověděl, a tímto rozhodnutím poznat – zakusit zlo. Člověk byl stvořen, aby přinášel Boží vůli, Boží podstatu, vlastnosti a charakter celému stvoření. Zvolil si však cestu, aby vůči stvoření prosadil svou vůli. Tím rozvinul svou hříšnou přirozenost.
Genesis 1,26
Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.
Genesis 2,17
Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.
2. Pohled na důsledky pádu a život hříšného člověka
a) Hříšný člověk je oddělený od Boží vůle a z hlediska věčného života je mrtvý, říkáme duchovně mrtvý. Každý se již rodí v oddělení od Boha, tj. tělesně živý, ale duchovně mrtvý. Každý v mnoha ohledech žije a jedná nezávisle na Bohu, v oddělení od něj a nejsme tak schopni naplňovat Boží záměr. Motivem a cílem jeho jednání a uvažování se stává „JÁ“.
b) Pokud žiji bez Boha, pak jednám v řadě případů z popudu své nezávislé vůle (pýchy) a pro naplňování svých tělesných žádostí.
Římanům 1,19–25
Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo stvořiteli.
Opět důraz na „JÁ“.
c) Po kontaktu s hříchem se přirozenost člověka stane hříšnou. Výsledkem je život se zotročenou přirozeností. Člověk s hříšnou přirozeností se stal „starým člověkem“. Žije jako osobnost prosazující do Božího stvoření svou vládu. Člověk nese následky svých hříšných činů. Žije v nesouladu s Boží vůlí a svým životním určením, přesto jeho život mnoho dobrého z Boží vůle stále doprovází.
Genesis 1,26
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“
d) Je důležité ocenit člověka jako takového. Je vzácným Božím stvořením, lidskou bytostí, která se může projevit vděčností a vírou vůči Bohu, pokud zažije Boží dobrotu. Viz: kdyby tomu tak nebylo znamenalo by to, že ho Bůh stvořil chybně už v počátku.
3. Pohled na způsob obnovy člověka v Kristu
a) Pokud uvěříme v Boha, Bůh do nás vloží nového ducha. Začne v nás své dílo Svatý Duch, který v nás přebývá a způsobuje, abychom se opět řídili tím, co je správné, co chce Bůh. Měkké srdce znamená poslušné – tvárné srdce, oproti kamennému, vzpurnému. Nové srdce je tím, co je schopné jednat v souladu s působením Svatého Ducha.
Poznámka pro zájemce: Bible říká, že dostáváme nového ducha. Vlastně netušíme, jak se to děje. Vidíme ale důsledek. Dostáváme nové schopnosti od Boha: milovat, poslouchat a věřit mu. Nadto dostáváme moc Svatého Ducha svého Boha následovat. Takže se skutečně s námi stalo něco podstatného, co umožňuje vnitřní plný život lidské bytosti ze síly, kterou dává Bůh. Žijeme díky jistotě víry. Díky ní překonáváme tělesná omezení našich životů.
Ezechiel 11,19
A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa.
Ezechiel 36,26
A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Staronová schopnost odhlédnout od svého „JÁ“ viz:
Lukáš 22,42
„Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
a zaměřit se na „Tvá, Otče“.
Efezským 4,24
Oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
Efezským 4,22
Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi.